Pán s obrazem

18. listopadu 2013 v 18:41 | Andalusian |  Literární koutek
Vážně to tu poslední dobou nějak pokulhává. Jeden článek do měsíce vůbec není dobré skóre. Výjimečně jsem si ale udělala chvilku času a mám i o čem psát.

Nedávno jsem udělala tu chybu, že jsem se podívala na film natočený podle mé asi nejoblíbenější knihy, kterou je Obraz Doriana Graye. Jak už jste asi pochopili, byla jsem velmi zklamaná. Přestože jsem zastáncem teorie, že kniha je téměř vždy lepší než film, netrvám na tom, aby se každé filmové zpracování věrně drželo předlohy. Aly když se naprosto mine s celým smyslem knihy a přidělá si vlastní dějovou linii a novou hlavní postavu, je to na mě trochu moc.


(Ačkoli jsem se snažila, nevyhla jsem se spoilerům. I když nevím, jestli o něco přijdete, když si je přečtete.)

Film se s knihou shoduje asi ve dvou bodech. Dorian je krásný a má obraz. Ani tyto dvě shody ale nejsou stooprocentní, protože krása je samozřejmě subjektivní záležitostí a Ben Barnes rozhodně není ten blonďatý andílek, kterého popisoval pan Wilde. Pokud filmu ale ponecháme alespoň tyto úspěchy, bohužel tím budeme muset skončit. Nechci se dotknout případných milovníků filmu Dorian Gray, ale pokud mám být upřímná, budu muset dost kritizovat.

Co se týče obsazení, s tím jsem byla spokojená. Je pravda, že Lorda Henryho jsem si představovala mladšího, ale Colin Firth mi tento drobný nedostatek docela vynahradil svými hereckými schopnostmi. Ano, a Sibyla také mohla být hezčí a ne tak vybledlá. Poněkud mě zaskočilo dobové prostředí, protože podle filmařů zřejmě bylo normální, že si kolem roku 1900 mladý gentleman drandil po Londýně autem. Auta už existovala, to ano, ale asi nebyla tak rozšířená. Technické vybavení ale ponechme stranou.

Hlavní pointou knihy je Dorianova postupně upadající morálka a zahnívající duše. Celý příběh se odvíjí od toho, že krásný nerozvážný mladík vymění svou duši za věčnou krásu a zneužívá svoji nevinnou tvářičku k přesvědčení společnosti, že je hodný hoch. Ve skutečnosti si ale nenechá ujít příležitost zažít rozkoš a po nocích navštěvuje opiová doupata a přístavní krčmy. Celou životní filosofii čerpá od svého přítele Henryho Wottona, kerý, cituji, nikdy neřekne nic morálního, ale nikdy neudělá nic špatného. Je to takový lev salónů, který sype z rukávu jeden bonmot za druhým a vymýšlí aforismy a zábavné filosofické teorie na denním pořádku, ale ve skutečnosti je to správný chlapík, který se jen usilovně snaží zakrýt své ctnosti. Baví ho ovlivňovat Doriana, ale ten je moc naivní a nezkušený na to, aby si přebral Henryho slova tak, jako to dělají všichni ostatní. Místo toho je bere vážně a prudce morálně upadá.

Naproti tomu ve filmu je sám Henry oním zkaženým zloduchem, který vymetá nevěstince a hospody a žije podle svých teorií. Tuto roli měl přenechat Dorianovi. I ten je ale poněkud jiný, než bych si představovala. Chyběl mi jeho dvojí život. Uhlazený elegán a roztomilý vtipálek ve společnosti, ale ve stínu temných uliček se proměňuje v šelmu hnanou zvířecími pudy. Filmový Dorian běžně na večírcích sváděl ženy a dcery hostitelů a pořádal velkolepé mejdany s poněkud nevhodnou zábavou a spoustou alkoholu a kdoví čeho ještě. A co se svádění týče, neomezoval se pouze na opačné pohlaví.Celá jeho zkaženost navíc spočívala pouze v tom, že se vyspal se vším, co potkal.

Jeho vztah se Sibylou zašel dál než v předloze a skončil taky trochu jinak, ale to bych filmu odpustila. Přidání dospělé dcery lorda Henryho jsem ale nepochopila a přišlo mi zbytečné. Mimo to byla trochu divná. Naopak chemika a jeho pokus úplně vynechali. A poslední připomínka k ději: skončilo to úplně špatně. Nebudu spoilovat, ale prostě to takhle dopadnout nemělo a ani to nejsem ochotná omluvit jako "drobnou úpravu pro potřeby filmového zpracování". Prostě WTF.

Velkou výhradu mám k celkovému podání příběhu. Kniha Obraz Doriana Graye je naprosto jedinečná po jazykové stránce. I když má vážné téma a celkově jde o záležitost poněkud ponurou, polovinu času se u ní smějete. A to ne nějakým přihlouplým situacím, ale geniálně vymyšleným dialogům, zábavným konverzacím v lepší společnosti. Oscar Wilde byl prostě mistr slova a je to znát. Ve filmu se objevila snad jedna ze slavných Henryho hlášek. Proč si filmaři nechali ujít takovou příležitost opepřit scénář průpovídkami, které za ně dokonce vymyslel někdo jiný?

Abych jen nehaněla, po vizuální stránce je film docela hezký. Zvlášť, pokud se vám Ben Barnes líbí tak jako mě. Pokud pominu fakt, že tam nemají co dělat, některé scény jsou vážně hezky natočené.

A ještě jsem vůbec nezmínila chudáka Basila. Asi proto, že jeho role není nijak významná až na to, že namaloval onen osudný obraz. Povedl se jim asi docela dobře, ale skončí taky úplně špatně.

Tím bych asi ukončila svůj druhý pokus o recenzi, nebo spíš srovnání filmu s knihou. Nevím, kolik z vás jsem od filmu odradila nebo naopak přiměla k jeho sledování, ale snad jsem vás aspoň neunudila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 22. listopadu 2013 v 15:38 | Reagovat

Já tedy s filmem rozhodně spokojená nebyla a oblíbení a hezcí herci to ani trochu nezachránili. Celé to bylo padlé na hlavu, jaksi zmodernizované a konec mě vyděsil! Přišlo mi, že se někdo knihou spíš jen lehce inspiroval. Jak vůbec mohli tvrdit, že se jedná o filmové zpracování knihy? Kniha a film toho měli společného asi tolik, jako den a noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama