Prázdninové intermezzo

28. srpna 2013 v 20:14 | Andalusian |  Filosofický koutek
Jak už jsem dřív zmiňovala, v průběhu srpna jsem po většinu času pryč, takže na slibovanou recenzi si budete muset počkat do září. Teď ale aspoň trochu využiju té trochy času, co mám, a hodím sem článek, co už je napsaný asi tři týdny, ale jen na papíře.

Strávila jsem týden s rodinou na chatě nedaleko Prahy a povětšinou jsme si užívali klidu a pohody, ale abychom se jenom neproduktivně neváleli, vyrazili jsme jedno odpoledne směrem zámek Jemniště. Slunce svítilo jako o život, klimatizace jen tak tak stíhala a my jsme zanechali doma veškeré zbytečné svršky a navzdory výhružkám meteorologů vyrazili v kraťasech a tílkách.


Bez bloudění jsme dorazili na místo a optimisticky vybrali parkovací místo, kam nějaký snaživý strom vrhal cosi podobného stínu. Po krátké návštěvě zámeckého WC jsme se přesunuli k zámecké pokladně a zakoupili vstupenky. Prohlídka nešikovně začínala až za hodinu, a tak jsme se olepeni oranžovými papírovými náramky vydali na průzkum zámeckého parku. Z papouška se nám podařilo vyloudit jedno jediné "ahoj", zato páv nás obdařil lesklým zeleným perem. Podrbala jsem za ušima lamu a pak i oslíka, navzdory ceduli "Pozor osel kouše". Nekousal. Ještě jsme se stavili u holandských koz a klokanů Benettových a zamířili zpět k zámeckému café. Před začátkem prohlídky jsme stihli ještě slízat jednu zmrzlinu.

Začali jsme se obávat, že čekáme na špatném místě, když přišla slečna průvodkyně a informovala nás, že skutečně máme soukromou prohlídku, protože nikdo další nedorazil. Zřejmě byla trochu v rozpacích, jak s námi zacházet. Chvílemi přepínala do prohlídkového režimu, aby odříkala historická fakta a informace o zámku, ale pak se vracela k neformálnímu hovoru a snažila se o odlehčení přednášky a povídala, jak velké skupiny dělají tohle a tamto, a to nás nebude zajímat, a tohle vám povím, to je zajímavé. Každopádně se jí aspoň částečně podařilo neudělat standardně nudnou zámeckou prohlídku, snad i díky tomu, že jsme byli jen tři.

Dopracovali jsme se do modrého salónku, kde se nám průvodkyně právě chystala ukázat portrét Karolíny Šternberské, když zdobný křišťálový lustr zhasnul, bliknul, znovu zhasnul a už se nerozsvítil. Slečna průvodkyně zavolala na recepci a po chvíli se objevil pan domácí s baterkou, který spolu s průvodkyní pozavíral okna. Za nimi už tmavla obloha a zvedal se vítr. Sem tam obzor ozářilo světlo vzdáleného blesku.

Za světla baterky jsme prošli ještě dva pokoje a spěšně se vrátili do vstupního průjezdu. Průvodkyně velkým klíčem odemkla vrata a okamžitě nás pleskl do obličeje studený vítr. Znovu jsme našli rovnováhu a svižně jsme vykročili přes nádvoří k parkovišti. Zběžně jsme se rozloučili s průvodkyní, která nám slibovala náhradní prohlídku a nabízela i vrácení vstupného.

Už krápalo, když jsme vyšli ze zámku, a jak jsme nasedli do auta, rozpršelo se důkladně. Schovaní za stěrači jsme vyrazili do lijáku s vědomím, že auto funguje jako Faradayova klec a je tudíž bezpečné. Třikrát jsme narazili na spadlý strom přes silnici a dvakrát jsme se otáčeli a hledali v mapě alternativní cestu. Potřetí se kmen zachytil o telefonní drát a zůstal viset na výšku auta nad silnicí, takže někdo si sice nemohl zavolat, ale my jsme mohli projet.

Se značným zpožděním jsme dorazili domů, to už pršelo jen lehce. Kesinka, naše yorkšíří fenka nás vítala, jako bychom byli pryč celé týdny. Když jsme vyráželi, bezstarostně jsme nechali otevřená okna. Naštěstí máme duchapřítomnou sousedku, co má náhradní klíče. Jinak bychom museli ještě vytírat potopu.

Další den jsme se opět vypravili na Jemniště na náhradní prohlídku, která byla sice už kompletní a nepřerušená, ale zato s nudnější průvodkyní. Ještě jednou jsme si prošli zahradu, tentokrát jinou část, a podrbala jsem si nosála, který se očividně strašně nudil. Nakonec jsme si každý dali v zámecké kavárně vynikající ovocný pohár a vrátili jsme se domů.

V průběhu týdne jsme stihli ještě hrad Český Šternberk, další památku ve vlastnictví rodu Šternberků. Obojí vřele doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 8. září 2013 v 20:46 | Reagovat

Tak tady jste měli kliku, zřejmě šlo o dost hnusnou bouřku s ničivými následky, jak bylo vidět... a navíc jste měli sympatickou přednášku, jinou než kdykoliv jindy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama