Květen 2013

Mám času jako husa klasu...

27. května 2013 v 20:59 | Andalusian |  Filosofický koutek
...a hlídám si ho jako čert kříže.

Vážně mě to štve. Měla jsem i několik nápadů na psaní a všechny se postupně vypařily dřív, než jsem si na ně našla čas. Strašně se flákám, a i když mi přijde, že na nic nemám čas, vlastně nic není hotový a pořád jenom prokrastinuju. Mám v pokoji bordel, musím se učit na několik testů a přesto jenom tupě zírám do obrazovky. Celý večer.

O trochu lepší varianta je, když se aspoň dostanu k něčemu, co mě baví. Dneska jsem si po dlouhé době udělala čas na trochu tvoření a dorazila jsem jeden starší projekt. Taky jsem byla s mamkou nakupovat. To vždycky špatně dopadá. Mám nový plavky, krásný. Ale musela jsem si na ně přidat, byly drahý. Za jeden týden jsem stačila utratit víc, než svoje měsíční kapesný. No co, zase se chvíli budu krotit.

Zítra večer se jdu podívat na divadelní hru, kde hraje Natalie, na to se docela těšim. Jenom zase nebudu mít večer čas. No co, to se zvládne. V pátek jdu na nějaký seznamovací večer do tanečních, uvidíme. Taky jsem začala číst Velkého Gatsbyho, zatím jsem se daleko nedostala. Měla bych ho dočíst brzo, potřebuju na něj napsat čtenářský deník. Do konce května.

Končí deštivý máj a mě docházejí náhodné myšlenky. Myšlenka myšlenkou umírá.

(Ta poslední věta je z Máje. Dneska němčinářka řekla, že Máj je od Erbena.)

Večerní máj byl maturity čas...

19. května 2013 v 20:56 | Andalusian |  Filosofický koutek
Už je to strašně dlouho, co jsem se naposledy dostala k psaní a samozřejmě jsem stihla zapomenout, co všechno jsem chtěla psát. Díky maturiám sice nemám žádnou práci do školy, ale zase mám spousty práce doma. Celý víkend nedělám nic jiného, než že vařím, uklízím, peru, žehlím a kdovíco ještě. Jakmile není doma mamka, je to problém. A co teprve, když se ségra učí na maturitu a všechno zbyde na mě...

No co, přestávám si stěžovat, ono to tak strašné není. Když už jsem se dostala k tomu psaní, vrátím se ještě o tři týdny zpět k čarodějnicím. Byla jsem v Křeslicích, protože tam dávají buřty zdarma a jelo tam pár kamarádů. Znala jsem tam celkem tři lidi, dokud nedorazila Julie. Seděli jsme kolem malého soukromého ohníčku, někdo kouřil vodnici, někdo upíjel Jacka Danielse z papírového sáčku s průhledným okýnkem. Postupně se dostavovali další a další kamarádi kamarádů kamarádů, ale bohužel nejen oni, takže se ohníček stával méně a méně soukromým. Když s sebou začali vodit malé děti, co tahaly klacky z ohně a šermovaly s nima, začalo se nám to dost nelíbit. Naštěstí se časem stáhli.

Celkem brzo mě opustila Julie, takže jsem se neměla moc s kým bavit, ale připsala jsem si osobní úspěch, možná důležitý milník v mém životě. Bavila jsem se s cizíma lidma. Opravdu. Někdo mi naprosto náhodně představil nějaké dva kluky, zjistili jsme, že chodili na tu samou školu co já a chvíli jsme se bavili o učitelích. (Všichni, se kterými jsem o tom mluvila, až na jednoho exota se shodneme na tom, že naše chemikářka je super.) Bohužel jsem se bavila jen dost nárazově. Když jsem začínala mít pocit, že si mám s kým povídat a baví mě to, tak se někdo vytratil a zase jsem se chvíli nudila. Jednou jsem si kvůli tomu nechala ujet autobus, takže jsem dorazila domů dost pozdě.

Minulý týden byl až na nějakou tu písemku dost klidový. Ve čtvrtek začaly maturity, což znamená, že všichni kromě maturantů se můžou flákat. Musíme z toho těch sedm let těžit, ono se nám to ten osmý vrátí. Byla jsem se podívat u zkoušení a naprosto mě zmátla forma zkoušení z češtiny. Vůbec to nevypadalo tak, jak nám říkali, že to vypadá. Možná je to rozdíl mezi státní a školní zkouškou?

O víkendu jsem měla dost co dělat doma, jak už jsem psala, ale dnes odpoledne jsme jen na otočku vyrazili na chatu. V košíčku pod ústím okapu táta objevil mrtvou myš, a když ji chtěl vyndat, zjistil, že není tak úplně mrtvá ani tak úplně myš. Byl to netopýr, kterého jsme po různém snažení vytáhli ven lžící a začali uvažovat, co s ním. Vypadal dost polomrtvě a tak jsme zvažovali nějakou záchrannou stanici pro zvířata. Nakonec naše dilema vyřešil sám, když se sebral a odletěl. Asi na tom nebyl až tak špatně.

Zítra si jdu ještě sednout do školy, aby se neřeklo, pak pár výstav a bude konec maturit. Ach jo, zase začne učení, vytahování známek na vysvědčení a uzavírání školního roku.

Vám, kteří maturujete, přeju, abyste to ve zdraví přestáli a vám ostatním hezký zbytek máje.