Slunce zapadá za horama a Sněhurka nechce být doma sama

7. března 2013 v 20:41 | Andalusian |  Filosofický koutek
Taky máte pocit, že vás sluníčko nabíjí? Že jste několik měsíců abstinovali a teď hltáte jeho paprsky, užíváte si, jak vás lechtají na tváři? Ne? Někdy mi připadá, že jsem na sluneční pohon. Určitě nejsem sama, kdo má ten pocit. Vyšlo slunce a najedou je pryč únava, špatná nálada, starosti, prostě jsem to všechno hodila za hlavu a jenom si užívala, že svítí sluníčko.
Včerejšek a dnešek byly v poslední době bezkonkurenčně nejlepší dny (minulý pátek byl taky docela fajn). Včera jsem ve škole strávila pouhé tři hodiny. Poté jsme svůj ústav hromadně opustili a šli se místo toho dívat na film. Byli jsme na projekci filmového festivalu Jeden svět, konkrétně na filmu Na sever od slunce. Něvěděla jsem, co čekat. Věděla jsem jen, že je to o dvou týpkách, co jeli surfovat a sbírat odpadky za polární kruh.
Vážně jsem nečekala, že to bude takhle super. Ti dva tam strávili skoro rok, postavili si chajdu z věcí, co na pláž vyvrhlo moře a docela slušně si tam žili. Vypadalo to vážně báječně, bylo vidět, že si to neskutečně užívají. Surfovali, paraglidovali, snowboardovali, to všechno v nedotčené přírodě, jenom sami, v klidu. Taky bych někam jela. Až udělám vysokou.
A pak slunečné odpoledne strávené na koních, lépe jsem ho snad využít nemohla.

Dneska jsem sice byla ve škole déle, ale učila jsem se jenom hodinu. Prvních pět jsem dělala chemickou olympiádu, byla to docela sranda. Test ani tak ne, ale pokusy mě bavily, byla tam skvělá atmosféra a navzájem jsme se otrávili šumivými limonádami z jedlé sody, kyseliny citrónové, cukru a potravinářského barviva. Ty jedovaté barvy v chemických baňkách vypadaly vážně skvěle. Nakonec jsme je ochutnávali a musím říct, že jsem vážně překyselená. Pak už jen hodina němčiny a místo chemie domůůů...
Odpolední francouzština mi náladu rozhodně nezkazila, docela mě dneska bavila. Teď mi nic nezkazí náladu.

Dneska už ale bylo trošku zataženo, bojím se, že přijdu o svůj zdroj energie. Ale já pojedu sluníčku naproti, do Alp. To znamená, že mě týden neuvidíte, možná ještě něco napíšu, aby se vám nestýskalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. Es. | Web | 7. března 2013 v 21:06 | Reagovat

Nejsi sama, kdo má ten pocit, já ho mám taky. Strašně moc doufám, že prosluněné dny se už konečně vrátily a vrátí mi červenou, čerstvou krev do žil.

2 Natalie Natalie | Web | 8. března 2013 v 21:29 | Reagovat

Tak já nevím, já jsem radši když je ta zima a ponuro, znáš mě.
Zato jsem ale až do jedný do rána psala - a i když jsem teda naspala jen 4 hodiny a ráno vstávala do školy - byla jsem neskutečně naspeedovaná, plná elánu, usměvavá a s dobrou náladou, kterou mi nikdo nezkazil. Jak tak vidím, tak ty jsi na sluneční pohon a ja na psací :D

3 Ovca Ovca | Web | 8. března 2013 v 21:52 | Reagovat

Potom som asi tiež na slnečný pohon.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama