Únor 2013

Hrdina Krajohradu

21. února 2013 v 16:16 | Andalusian |  Koutek na všechno, co jinam nepatří

Před několika týdny jsem si nechala utéci téma týdne "Nesmysl", tak si to teď musím vynahradit.




Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet, se z malinového křesla zvedla potřeštěná postava ponocného. Venku vřeštěly pijavice a krákoravě hašteřili vrtáčivci a ponocný rozrazil okno. Vy ufňukaní nekňubové, vy ukrákaní křídovrazi, běžte od hradu pryč! Ponocný za sebou zavřel okno, skřípavou škvíru do škvařivého stracholesa a svařihloží. Dole pod stísněnými zdmi Krajohradu to ve strništi stírané stráně zašveholilo a šeptavě stichlo. Pro dnešek měla křiklosmělá havěť dost.


Jdi panenko, sváhojemně svikoncuj ty směklé slitýše! Dnes krákají, zítra, klovou, při žárosmatném úplňku mají kvas. Já, panenka? Snad jiní smetoschopní jsou.

Ty, pantoflíčku, pakoncuj s těmi chavnými rarachy! Dnes krákají, zítra, klovou, při žárosmatném úplňku mají kvas. Já, pantoflíček? Přeci spilnější hrdinové tu jsou.

Tak polštářku, ty vyzjev těm smrtostrašným hrašilům, co vysvedem! Dnes krákají, zítra, klovou, při žárosmatném úplňku mají kvas. Já, polštářek? Vždyť najdou i se skutkovní bojiplavci.


Panenko, pantoflíčku, polštářku, to mám sám prohroužit stracholes, vyšťourat hrašimetné skříposmily ze svařihloží? Snad smetoschopný jsem? Spilný bojeplavec? Pravdu máte, Krajopán mi přisvěřil hrad na skále, skutáčit své přidíly musím.

Panenka tiše šeptla, vezmi Děsomeč, v střežidíře dřepí, čeká na ten den.

Zas pantoflíček radořkal, vezmi Hrdipřilbu, ve střežini dřípe, čeká na ten den.

Švitořil i polštářek, že Mocištít svazamčený vězí, čeká na ten den.



Švařihlas seděl na ostružinovém křesle a smavně hleděl z okna, tou škvírou do stracholesa, kde vztyčně stepěl Krajohrad. Potřeštěný ponocný křamezil plížizvěři smatit na skále, Krajohrad je zatím zastřežený. Ale při žárosmatném úplňku pochrastí ty měkosměšné hlídače.



Ponocný vyzbrojil se Hrdipřilbou a Mocištítem, připásal Děsomeč a na škvíru otevřel dveře. Ze stracholesa to zašveholilo a zašváralo a ponocný dveře přibouchl. Jen jdi, ať strachopán spatří, co mu patří! Vyšťárej ty křiklovřeště ze svařihloží.

Ponocný znovu otevřel dveře a stepně vykročil.



Švařihlas střežně hleděl k hradu. Spatřil ponocného a vstal z ostružinového křesla. Přispěšte s Drtikyjem, nastelte Mrakoháv, dnes v noci bude strachopán stát v čele své plížizvěře. Vyzbrojil se, vykročil a zůstal stát.



Ponocný klopýtal, bloudišvořil stracholesem, škrapě se prochrastoval svařihložím. Všetečné chřápany, nevřesné vrtáčivce setřásával, Děsomečem klestil cestu.



Jasosmatný měsíc plavně hleděl na skvostostepného hrdinu, na krákavou havěť a strachopána. Vříšťaly se smýkaly, stržištníci šustořili a ponocný ťal Děsomečem. Švařihlas máchl Drtikyjem, ale Mocištít samostřasně přiskočil. Plaziplně vyčerpaný ponocný škobrtal a klopýtal, ale bojechtivý Děsomeč v jeho ruce se nedal. Moc Krajohradu rozmetala křiklosmělé vtržníky.


Strachopán hrdě stál, pak klesal a pak se s chřástotem zhroutil. Krajopán se může hrdoslavně vrátit na krásosmavný Krajohrad a úctozjevně blahodařit potřeštěného ponocného. Strachopán je poražen.


Nevěřili byste, jakou práci mi to dalo. Začátek se psal sám, ale dál už jsem se musela nutit a asi je to znát. Nedopadlo to úplně tak, jak jsem chtěla, možná ještě někdy napíšu něco podle původního plánu. Tohle berte jako poctu Lewisu Carrollovi, kterého nesmírně obdivuju, a nedělám si iluze, že bych se někdy mohla přiblížit jeho dokonalosti.

Whatever.

11. února 2013 v 21:42 | Andalusian |  Koutek na všechno, co jinam nepatří
Tak jo, dneska mě Blog.cz nemá rád. Nevím, jestli jsem mu něco provedla, nebo co, ale stávkuje. Chtěla jsem ještě dnes napsat článek, ale nedopsala jsem ho, částečně proto, že téma bylo obtížnější, než jsem čekala, a částečně proto, že se mi sekal blog. Když jsem rozepsaný článek poprvé uložila, tvrdil mi, že neexistuje. Naštvaně jsem začala psát znovu od začátku, ale když jsem novou verzi uložila, zobrazila se ta předchozí. Chtěla jsem tedy pokračovat, ale ani jedna verze se mi nechtěla zobrazit. Načla jsem třetí a při jejím uložení se mi zobrazily i předchozí dvě. Pak jsem ty dvě nadbytečné smazala, aby nepřekážely, a teď se zobrazují jak ve smazaných, tak v rozepsaných. Rozumíte tomu někdo?
V blízké době se toho ode mně moc nedočkáte, leda že bych zítra něco vyplodila, ale to je vysoce nepravděpodobné. Ve středu pak odjedu na hory a vrátím se až o týden a půl později. Na horách toho sice můžu napsat spoustu (asi ne, že), ale stejně tam není internet, takže ode mně chvíli neuslyšíte. Tak tedy krásné prázdniny těm, co je mají, a krásný únor všem ostatním, loučím se.

Den sedmnáctý

9. února 2013 v 21:08 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Dneska jsem opravdu chtěla napsat něco víc, ale už mi na to nevyzbyl čas. Včerejšek jsem si neskutečně užila, první návštěva čajovny, příjemný večer s fajn lidma a s voňavým čajem, doma teplá koupel a spát. Dnešek taky začal velmi slibně - uklidila jsem si, udělala jsem spoustu věcí, které jsem už dlouho odkládala a taky pár takových, které mě prostě zrovna napadly a odškrtala jsem skoro všechny naplánované úkoly na papírku. To se mi často nestává. Odpoledne ale opadla ta úžasná nálada a tak mi přeci jen jedna položka na seznamu zůstala neodškrtnutá. A přečetla jsem si Vránu. Fakt divný, ale působivý.
No a když už se tak ten článek jmenuje, tak tady je otázka, nebo spíš úkol:
Fotka mého písma.
Ač se to na první pohled možná nezdá, tohle je docela zajímavá záležitost, protože těch fotek bude muset být několik, aby vůbec obsáhly všechny druhy mého písma. Záleží na tom, co píšu, jak rychle a kdo to po mně má přečíst.
V zásadě ale píšu buď tiskace, nebo psace. Psace je to rychlejší, ale o to méně čitelné. Nejčastěji si tedy píšu zápisky tiskace, když nestíhám, tak psace. Diktáty, testy a svoje čmáranice píšu taky psace.
Tiskace:
Tohle jsou moje zápisky z fyziky, literatury, znovu literatury a dějepisu. Takhle žluté stránky nemám, to je světlem. Každý vzorek je trochu jiný, různý sklon, velikost a čitelnost.

Psace:
Toto je dvakrát němčina a jednou fyzika. To první je schválně tenké a maličké, ty další dvě jsou napsané prostě přirozeně.

Nevím, jestli to někoho zajímá, ale toto je tedy moje písmo. Docela by mě zajímalo, co by z toho vyvodil nějaký odborník.

Den šestnáctý

5. února 2013 v 21:40 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Tak jo, dnešek jsem hrozně proflákala, tak to teď musím vykompenzovat článkem na blog. Do školy jsem šla na druhou hodinu, angličtina byla povídací, němčina suplovaná, při češtině jsme řešili potopu od zalévání kytek, biologie byla usínací jako vždy, jen o matice jsme psali test. Tak teď tedy další otázka: