Listopad 2012

Den osmý

30. listopadu 2012 v 18:04 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Konečně víkend, konečně trocha času. I když asi ani moc ne, zítra na koně, večer na Cestu do zdi, v neděli na Staromák... Snad se aspoň vyspím.
Teď je ale na řadě osmá a poněkud pochybná otázka: Rozbor hudby.
Nakonec jsem se rozhodla odpověď rozdělit do dvou částí - napřed jakési povídání o hudbě, kterou poslouchám, potom seznam písniček, co jsou pro mě důležité.

Blah...

29. listopadu 2012 v 21:36 | Andalusian |  Koutek na všechno, co jinam nepatří
Tak jsme se dočkali první prodlevy v dvacetidenním tentononci, nijak mě to ale nepřekvapuje. Dneska stvořím jen pár řádek, na další otázce si chci dát záležet, tak ji nechám na někdy, až bude čas.
Včera jsem psala tři písemky, dneska jednu a zítra další a fakt se potřebuju vyspat. Je mi líto, budete si muset počkat...

Den sedmý

28. listopadu 2012 v 16:16 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
K tomuhle mě opravdu nenapadá dlouhá odpověď a ani nevím, co jiného sem napsat.
Čas a místo, kde ses naposledy cítila špatně:
V pondělí ve škole mi fakt bylo blbě, bolelo mě v krku a nebylo to fajn.
Jestli jste čekali víc, omlouvám se, ale obávám se, že tím jsem otázku docela vyčerpala.
Aby toho nebylo málo, prodlužte si zážitek písničkou:

Den šestý

27. listopadu 2012 v 15:15 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Nenapadá mě žádná předmluva, takže přejdu rovnou k otázce:
Seznam věcí, na které nemám odvahu:
Obarvit si vlasy na zeleno
Zavolat a objednat se k doktorovi
Podívat se na Requiem for a Dream (ale k tomu se dostanu)
Bavit se s cizíma lidma
Hrát před lidma na kytaru
A asi jakákoli hovadina, co vás napadne.

Den pátý

26. listopadu 2012 v 14:14 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Na tuhle otázku jsem se těšila, mám na ní konečně konkrétní odpověď a bude mě bavit o tom psát.
Můj oblíbený superhrdina.
Až do nedávna jsem nepřišla do kontaktu se skoro žádnými superhrdiny, myslela jsem si, že to není můj šálek čaje. Už ani nevím, kdo byl první, ale pak se nějak sesypali všichni najednou - Batman, V for Vendetta, Iron Man, Thor, Captain America, Tha Avengers, Spiderman, Watchmen... Já vím, mám dost úzký výběr, ale na to, že jsem svět komiksů a superhrdinů objevila asi před rokem, je toho docela dost.

Co s 8. dnem?

25. listopadu 2012 v 18:11 | Andalusian |  Koutek na všechno, co jinam nepatří
Prohlížela jsem si otázky, co mě čekaj v následujících dnech, a upřímně řečeno nevím, co s osmou otázkou. Je to Rozbor hudby. Jaké hudby? Mojí? Cizí? Capteina?
Nejsem si jistá, jestli by se mi podařilo patřičně "rozebrat" jakoukoli hudbu, takže uvažuju o alternativě. Nedávno jsem na fejsbuku viděla jakousi putovní otázku ("zkopírujadejsinaprofilblbost"), která mě navzdory jejímu původu (nemám ráda řetězáky a podobný ptákoviny) docela zaujala a možná by se dala použít jako alternativní otázka na osmý den. Na fejsbučku se sice ptali na "deset písniček, co ovlivnily můj život", ale asi bych to trochu zmírnila na "deset písniček, co jsou pro mě důležitý", protože nedělám zásadní životní rozhodnutí na základě písniček a asi by se můj život neubíral výrazně jiným směrem, kdybych na ně nenarazila.
To je jeden návrh. Další je napsat co a proč poslouchám, ale to mi přijde trochu zcestný, rozebírat vlastní playlist nebo co. Taky můžu rozebrat cizí playlist, ale to mi přijde taky zvrhlý, protože "no, je to metal, tak seš asi metalák... asi máš rád metal..." Nejsem psycholog.
No a samozřejmě mi zbývají vaše návrhy, takže pište... (Nemusí to nutně souviset s hudbou)

Moje verze DNE 4

25. listopadu 2012 v 14:25 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Tak jo. Bůh buď neexistuje, není všemocný a nebo se moc dobře baví.


Den čtvrtý

25. listopadu 2012 v 13:13 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Tak jsem tu se čtvrtou odpovědí, tentokrát na tuto otázku:
Jaký je můj názor na náboženství?
Já nevím. Jak které, jak kdy, jak na co.
Jediné náboženství, o kterém něco pořádně vím, je křesťanství. Proti věřícím nic nemám, jen to náboženství jako takové mi přijde trochu mimo. Když se v tom chvíli šťouráte, nedává to smysl. Největší záhadou pro mě zůstává, proč to Bůh vlastně dělal.
Tak jsem došla k názoru, že Bůh a náboženství jsou dvě různé věci, které se sice často spojují, ale nepřijde mi to jako ideální kombinace. Ježíš má sice pravdu, že by se k sobě lidi mohli pro změnu chovat slušně, ale tím to asi tak končí. Příběhy za Starého zákona se dobře čtou, ale nesmí se nad tím přemýšlet. A Nový zákon jsem rovnou vzdala.
Co se týče ostatních náboženství: O Judaismu toho moc nevím, ale spousta z toho, co vím, mi přijde o něco logičtější než u křesťanů. Muslimové můžou být fajn, ale spousta z nich to vážně přehání. A seriously, žena nemá duši? WTF. Budhisti mi přijdou docela sympatický, ale přehnaná askeze taky neni fajn. Hinduistický bohové mají moc končetin, řecké mýty jsem měla vždycky ráda, ale jsou poměrně ohraný, egyptská mytologie je zajímavá, ale teď jsou asi nejvíc v módě severští bohové. Nějak se s nima roztrh pytel, asi kvůli komiksovýmu Thorovi. Každopádně já jsem je měla ráda dřív, než jsem věděla, že Thor komiks/film vůbec existuje. A jestli se chcete něco dozvědět o severském náboženství, nedívejte se na Thora. Mají to celé špatně.
Abych to nějak shrnula, moc blízko k náboženství nemám. Starý pohanský mytologie se mi líběj, ale že bych věřila v nějaké konkrétnější nadpřirozeno, to ne. Ale ateista taky nejsem.

(P.S. Právě sleduju hrozně napínavou reklamu na Persil.)

Den třetí

24. listopadu 2012 v 12:12 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Třetí den, třetí otázka, třetí odpověď. Chtěla jsem se víc rozepsat, předchozí dva články byly hrozně stručné, ale otázka mi moc nepomáhá:
Kde bych chtěla být za deset let?
V CERNu zkoumající poletující částice, v ITERu, zkoumající jinak poletující částice, ve své vile u moře, ve vaně plné čokolády, v hromadě polštářů, na měkké trávě, v knihovně, na Marsu, na plachetnici, doma.

Den druhý

23. listopadu 2012 v 11:11 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Pojďme se podívat, co nám mé já řekne ke druhé otázce.
Význam adresy mého blogu: neexistuje.
Je to už dlouho (tři roky? Tak to není zas tak dávno...) a nějakou adresu jsem potřebovala. Kdyby to šlo, změnila bych ji.

Mám nějaké krátké odpovědi, s tím by se mělo něco udělat...

Den první

22. listopadu 2012 v 10:10 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
První článek k dvacetidenní výzvě, první odpověď na otázku. Co nesnáším na ostatních lidech?
Když jsou hloupí, když pomlouvají, věci, co mám ráda, když pomlouvají cokoli jiného, když jsou to malé děti (jak kdy), když nechápou moje zájmy a názory a vnucují mi ty svoje, když se se mnou chtějí bavit a já s nimi ne, když jsou přehnaně pesimističtí a nedovedou vidět svět barevně.
Taky spousta dalších věcí, jako agresivita, arogance nebo nafoukanost, ale s takovými se moc často nepotkávám.

A taky na lidech nemám ráda, když jich je moc pohromadě. Ale na to se spíš zeptejte Skatulky...

Challenge accepted

21. listopadu 2012 v 17:50 | Andalusian |  Koutek na zajímavé věci
Tak jo, jdu do toho. Otázky si drze zkopíruju odsud, ale asi si postupem času otázky poupravím, na něco se mi nebude chtít odpovídat, nebo nedokážu rozumně formulovat odpověď. A vážně, den hodinu po hodině? Jakože fyzika, čeština, biologie, oběd, cesta busem, neproduktivní civění do obrazovky... Tak třeba místo toho budu muset něco vymyslet... Konečně proč ne, jestli máte nějaké nápady, pište, ráda se inspiruju.

A tady už jsou samotné otázky:
1. Seznam věcí, které nesnášíš na ostatních
2. Význam adresy tvého blogu
3. Kde bys chtěla být za 10 let
4. Tvůj názor na náboženství
5. Oblíbený superhrdina
6. Seznam věcí, na které nemáš odvahu
7. Čas a místo, kde ses naposledy cítila špatně
8. Rozbor hudby
9. Místa, kam by ses chtěla podívat a přestěhovat se
10. Tvůj názor na mainstreamovou hudbu
11. Jak se tvůj život změnil za poslední dva roky
12. Kdo tě fascinuje a proč
13. Někdo, s kým by sis na jeden den prohodila život
14. Co v životě ti chybí nejvíc
15. Nejlepší a nejhorší věc, kterou jsi udělala za poslední den, týden, měsíc, rok a celý život
16. Tvůj den hodinu po hodině
17. Fotka tvého písma
18. Co tě odlišuje od ostatních
19. Jak se změnily tvoje sny od dob, co jsi byla malá
20. Co najdeš ve svém batohu
Muahaha, těšte se. Během dvacetí dní (ne nutně následujících hned po sobě) se tu objeví odpovědi na tyto i jiné otázky. Své vlastní otázky pište do komentářů.
Začínáme zítra.

P.S. Jsem asi závislá na dezinfekci na ruce...

Nevstupovat, vstupuje samo.

20. listopadu 2012 v 17:11 | Andalusian |  Filosofický koutek
Tak jsem doplnila zásoby čaje a můžu se pustit do dalšího bezvýznamného tlachání na mém blogísku. Mohu svá slova, náhodně vyťukaná na klávesnici, posílat po internetech do celého širého světa (kromě Severní Korey) a nikdo je nebude číst...
Jsem nemocná a mám neodbytný pocit, že bych se měla zavřít do igelitového sáčku, zahrabat se do země a zapíchnout nad sebe ceduli "Únik radioaktivního odpadu" nebo něco takového. Pořád se cítím provinile, že na své nejdražší chrlím milióny smrtících mikrobů, které se s každým kýchnutím okamžitě rozšíří do dvanáctimetrového okruhu a se škodolibými úsměvy podkopávají imunitu všem přítomným. Já vím, moc koukám na horo - totiž na animace ze ségřiny knížky o buňce. Je hrozně napínavá, víte?

Když nemám co dělat, tak přemýšlím, a když přemýšlím, tak to špatně dopadá. Třeba jsem zrovna vypřemýšlela, že můj blog čte asi jeden člověk, a že bych s tím měla něco udělat. Totiž ne ho odstranit, ale naopak rozmnožit. Metaforicky řečeno. Možná bych měla začít psát něco zajímavého? O kontroverzních tématech? O prezidentských volbách? O Justinu Bieberovi? Poraďte, moje osobní výlevy a občasná recenzoidní záležitost přestávají stačit. Povídky jsem zkoušela, básnit neumim, Biebera neposlouchám a snižovat se k obcházení blogů a prosení o návštěvu nehodlám. A narazila jsem na takovou věc, zajímá to někoho? Vydržím dvacet dní v kuse přispívat?

Vracím se do reality, doufám, že se vám bude stýskat. (komu, že?)
Andalusian

Sucker bet

20. listopadu 2012 v 16:21 | Andalusian |  Literární koutek
Jsem doma, protože jsem nemocná, a tak přemýšlím, co bych tak mohla stvořit. Už jsem dnes stvořila oběd a dvě konvice čaje (který už jsem taky obě vypila a pomalu začínám mít žízeň), ale měla jsem na mysli něco poněkud literárnějšího rázu.
Snažila jsem se začíst do scifi knížky, co mi půjčila Natalie (Surynka), ale raději se vrátím k ověřené klasice (nic proti, ale není to můj šálek čaje).A o knížkách už jsem dlouho nic nenapsala, takže... Čím začít?

Asi jste slyšeli o Bludném Holanďanovi. Myslím, že o něm Wagner napsal operu. Chtěl v bouři obeplout Mys Dobré nadějě a prohlásil, že to udělá, i kdyby mu to mělo trvat věčnost. Slyšel to ďábel, a tak si nesmrtelný Bludný Holanďan i s posádkou pluje po moři a může na břeh jen jednou za sedm let.
Tak tuhle pohádku Julius Vanderdecker nenávidí. Tu přezdívku taky. Copak je bludný? On moc dobře ví, kde je.
Ono to totiž nebylo až tak poetické. Prostě jednou nebylo na lodi nic k pití a zrovna kousek vezli jednoho alchymistu a zjistili, že před nima schovává docela dobrej chlast... Tak se napili, že. Pak jim prozradil, že to byl elixír mládí, ale ještě nebyl doladěnej. Pak radši zdrhnul. Námořníci měli chvíli radost, vždyť to je fajn, bejt nesmrtelnej, ale pak přišel smrad...
Plujou nekonečně po moři a na zem vstupujou jen jednou za sedm let proto, že jen jednou za sedm let přestanou smrdět. Fajn pohádka, že?
Bylo by to o něco jednodušší, kdyby si výše zmíněný kapitán Vanderdecker neuzavřel životní pojištění, které se navýší o polovinu za každý rok, kdy přežije pětasedmdesát. S tím má samozřejmě banka problém, protože za těch několik set let už je to víc peněz, než vůbec je na světě. A z tohoto důvodu ho hledá a posléze najde jakási Jane, která shodou okolností nemá skoro žádný čich.
Je to velmi málo romantické a velmi hodně vtipné. A asi by stálo za zmínku, že kniha se jmenuje (jak jinak) Bludný Holanďan a napsal ji nějaký Tom Holt. V životě jsem o něm neslyšela, dokud mě rodina nepřivedla na tohle a musím se přiznat, že jsem od něj ještě nis jiného nečetla. To musím brzo napravit...

Tak příjemné čtení a zase někdy na shlednanou.

Milý deníčku...

12. listopadu 2012 v 19:10 | Andalusian |  Filosofický koutek
Milý deníčku, přesně takhle to vypadat nemělo. V poslední době si z blogu až příliš často dělám deníček a píšu sem jen nějaké hlouposti, co se mi staly. Bohužel mě ale nic lepšího nenapadá a zrovna nedávno se mi stalo pár zajímavých věcí...
Dobíhala jsem autobus, přeběhla jsem silnici na červenou, na poslední chvíli jsem naskočila do dveří a pak jsem domů dorazila asi později, než kdybych ho nestihla. Nevím proč, ale cesta trvala místo dvaceti minut hodinu. Kvůli nějaké opravě silnice teď autobus jezdí trochu jinudy, ale nenapadlo by mě, že bude daný úsek objíždět dvakrát. Byla jsem na něj naštvaná, takže jsem doma šla posekat zahradu, abych se uklidnila.
Jinak mám poslední dobou nějak málo volného času. Jen o víkendech si občas najdu chvilku na splnění některých plánů, třeba na výrobu dárků k Vánocům, ale vždycky se toho nakupí tolik, že i víkendy mám plné. Jen občas se najde nějaká ta chvilka a to si pak čtu, nebo si brnkám Stairway to Heaven na kytaru a ani mi nevadí, že je rozladěná.
Slibuji, že další zápis už nebude deníkový, napíšu zase něco pořádného.