Říjen 2012

Slunce v pavučinách

31. října 2012 v 21:35 | Andalusian |  Filosofický koutek
Včera jsem byla na halloweensky zaměřenym autorskym čtení u ségry ve škole. Skvělá atmosféra, skvělý lidi, skvělý jídlo a i ta literatura byla celkem kvalitní. Vždycky, když Skatulka mluví o škole, nebo když k nim jednou za uherský rok zavítám, je mi hrozně smutno z toho, jaká by naše škola mohla bejt a neni. Napříč třídama se znaj jenom některý lidi, je problém se na něčem dohodnout, nemáme žádný zajímavý akce kromě tradičního divadelního festivalu a hlavně nemáme ve třídě dobrej kolektiv. Ségřina škola tohle všechno má a autorský čtení bylo fakt super. Zašly jsme tam s Míšou a potkaly jsme Petra, co od nás před několika leto odešel. Musela jsem bohužel odejít dřív, měla jsem francouzštinu. Konečně jsem se tam s někým zapovídala, i když paradoxně ne s někým v mým věku, ale s pani o generaci straší, než jsem já.

Dneska jsem si do školy vzala náušnice s netopýrama a čarodějnickej klobouk, když už je ten halloween. Lidi na mě divně koukali, ale já jsem zvyklá. Jedna pani tak pobaveně zvedla obočí a usmála se, bylo mi nepříjemný, jak se na mě pořád dívala. Po škole jsem jela na koně, hezky nám svítilo sluníčko. Večer cestou domů si ke mně v autobuse přised postarší pán, říkal, že mám zajímavej klobouk. Ale že jemu to nevadí, že jo. Chtěl si povídat, to prej vždycky takhle po nějakym tom pivě. Něvěděla jsem, co mu na to říct, tak jsem neříkala nic. Jsem stydlivá, že jo? Co to čtu? Fuj, fantasy nesnášim. Ale každej má svoje, že jo. Kde prej bydlim, tam u hříště jsou samý milionáři, ne? Když jsem vystupovala, otočil se ještě na pani za ním a říkal, má hezkej klobouk, že jo? Takovej zajímavej... Vtipnej pán. Neotravoval mě, ale nejsem zvyklá, že by se se mnou chtěli lidi bavit a nevěděla jsem, co mu říct. Tak jsem neříkala radši nic...

Do školy se na nás přišel podívat Karel, až z Anglie. To bylo překvápko. Nedávno jsme viděli Majdu, Sára k nám taky párkrát zašla, včera Petr a dneska Karel. Tak to máme kompletní.Jestli zase někdo odejde, nezbyde nám ve třídě nikdo. A fyzikář vyhrožoval, že někdo neproleze...

Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě!

26. října 2012 v 19:50 | Andalusian |  Filosofický koutek
Jsem asi dva týdny pozadu s psaním, a tak přemejšlim, jestli začít od začátku, nebo od konce. Mám pocit, že poslední dobou pořád něco zapomínám. Věci na koně doma, sešit s učením na víkend ve škole a tašku s nákupem na záchodě v obchoďáku. Asi je to se mnou špatný. Taky jsem pořád unavená a ve skluzu. Ale always look on the bright side of life...

Ve středu byl úplně bombastickej den, i když jsem se hrozně nadejchala smogu a přišla domů jak přejetá. Místo školy jsme šli na amatérský představení Sluha dvou pánů do Kobylis. Jedný kámošce prej cestou tam nadával bezdomovec a praštil jí. To jsou lidi. To byla ale asi poslední špatná věc ten den. Divadlo by bylo hrozně super, kdyby se lidi kolem nebavili, ale to už jsou holt představení pro školy. I když to byli amatéři, hráli hezky a měli to vtipně upravený (tedy ona je to komedie i tak, ale dost si tam toho přidali). Aby nebylo málo kultury, a hlavně abychom se nemuseli vracet do školy, vyrazili jsme ještě na výstavu street artu v městský knihovně. Úplně jsem koukala, co se dá na takovou zeď stvořit. A do třetice všeho dobrého, pár nás jetě zašlo na výstavu Briitish Painting Today do Rudolfina. Vydávaly jsme se za výtvarný seminář, abychom dostaly slevu. Když jsme zjistily, že ty portrétu nejsou fotky, všechny jsme se nalepily na plátno a hledaly stopy štětce. Nebyly vidět. Pak tam byly nějaký psychedelický obrázky a nějaký, ze kterejch běhal mráz po zádech. Zašla se na nás zase podívat Majda, to bylo po takový době milý překvapení. Po výstave jsme ještě zašly do mekáče a chvíli povídaly. Prej se jí po nás stejská. Neměla odcházet. Odpoledne jsem šla na koně. Takový pohodový odpoledne, bylo to fajn.

Šla jsem spát v devět. Vážně.

Aliens!

14. října 2012 v 11:27 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Tak už na nás zaútočili! Kdo? Mimozemšťani!

jinak vše nejlepší, a užívej vzduchu.

Jsem líná...

7. října 2012 v 19:03 | Andalusian |  Filosofický koutek
Jsem líná se učit do školy.
Jsem líná si uklidit.
Jsem líná se něco naučit hrát na kytaru nebo piáno.
Jsem líná napsat článek na téma lenost.
Ale stejně to udělám.

Sice nejsem psycholog ani jiný odborník, ale lenost by se asi měla počítat mezi nemoce. Možná nevyléčitelné, nebo lépe řečeno, vyléčitelné pouze pevnou vůlí. Já osobně se sice snažím, ale nemůže říct, že by mi to šlo. Říkám si: dneska pudu běhat, nebo aspoň na procházku se psem. Budu se učit. Uklidím si. Udělám něco smysluplného. Pak přijdu domu, sednu si na kanape a zůstanu sedět u knížky.
Samozřejmě to všichni známe. Hezky to souvisí s prokrastinací, to je takové pěkné cizí slovíčko. Udělám to za chvíli... Všichni to známe.
Momentálně jsem líná psát delší článek, takže toho asi nechám

Černý a bílý

2. října 2012 v 20:58 | Andalusian |  Filosofický koutek
V pátek jsem šla ráno na koně, tam jsme se s holkama dohadovaly na sestavě na Den zvířat, čmáraly si po papíře a hrozně se zamotávaly, pak jsme se zamotávaly ještě víc, když jsme běhaly po jízdárně, abysme se to naučily, konečně jsme vsedly na koně a natřásány bez sedel jsme se dál zamotávaly. Majka s náma pak vymýšlela kostýmy, asi nám bude zima. Chtěla, aby to vystoupení bylo víc taneční, tak jsme místo koní usedly na gymnastický míče a mávaly rukama. Když jsme se dost nasmály, zkusily jsme to ještě jednou na koních a šly domů.
Odpolende jsme s rodinou odjeli na chatu za příbuznýma ze střední Evropy a Jižní Ameriky. Babička upekla výborný buchty a všichni jsme se hrozně přejedli. Taky jsem se seznámila s bratránkovou novou přítelkyní. Jsme všichni podepsaný v pamětní knize.

V sobotu jsme na zimu zavřeli bazén a všeljak užívali hezkého počasí. Když se pak večer zkazilo, vyrazila jsem s maminkou do cirkusu. Viděly jsme bílýho, nervního a trochu přihřátýho žongléře, černýho a sympatickýho člověka s diabolem (diabolistu?), čtyři krasojezdce, Tarzana, namakanýho chlápka s motorkou, slonici Baby, dva komický lachtany, fosforeskující artisty na hrazdě a veselý africký artisty, kteří vůbec nebyli přízemní, jak říkali.

Na neděli si nepamatuju. Asi jsem se flákala.

Včera jsme měli zábavnou hodinu OSZ (občanky), mluvili jsme o psychoanalýze a Freudovi. Jakmile se profesorka zmínila o jeho teorii o přeřecích, hned se jí jeden povedl. Naštěstí úplně nevinej.

Dneska po týdenní nemoci vstala z mrtvých Míša. Jsem ráda, že už nesedím sama v lavici. Vyučování bylo o něco kratší a o něco nudnější než včera.

Večer je ospalej a nevyužitej.
Ségra právě omylem spláchla do odpadu berušku.