Irský Narcis

18. září 2012 v 21:41 | Andalusian |  Literární koutek
Ač jsem se hodně snažila, nepodařilo se mi vymyslet název článku hoden jeho předmětu. Chystám se totiž psát o knize a nemám nejmenší šanci dosáhnout jejímu autorovi aspoň po kotníky. Od chvíle, co jsem se začetla do Obrazu Doriana Graye, přála jsem si potkat někoho, jako je Oscar Wilde. Prostě ho žeru.

Někdy člověk natrefí na knihu, kterou by si přečetl ještě třikrát (kdyby nestály ve frontě další knihy), musí nutně mít doma a pomalu by si z ní udělal modlitební knížku. Takto na mě zapůsobil Obraz Doriana Graye. Asi trochu přeháním, ale je to opravdu jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla. Už asi tušíte, že se nebude jednat o objektivní recenzi, ale o další z mých zaujatých výlevů. Bohužel, nedokážu ze své tvorby vynechat vlastní názory.
Sice tak začíná každý školní referát, ale já tak přesto začnu taky, tedy pár slov o autorovi. Možná už jste pochopili, že Oscar Wilde je z Irska a byl to sympaťák. Samozřejmě nevím, jaký opravdu byl, ale nedovedu si představit, že by autor tak specificky filosoficky příjemných děl byl protiva. Data hledat nebudu, můžete se mrknout na Wikipedii stejně tak jako já, ale zmíním jen jeho citáty, které opravdu stojí za to. Malý výběr mých nejoblíbenějších:
"Jediné, co je horší, než když se o vás mluví, je to, když se o vás nemluví vůbec."
"Manžel - ten, kdo pomáhá své ženě řešit problémy, které by nikdy neměla, kdyby si ho nevzala."
"Mohu odolat všemu, kromě pokušení."
"Uvěřím čemukoli, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné."
"Jen dva druhy lidí jsou opravdu okouzlující:ti, kteří vědí úplně všechno, a ti co nevědí vůbec nic."
"Móda je tak nesnesitelný druh ohavnosti, že ji musíme obměňovat každých šest měsíců."
Nedivte se, že jich je tolik, hledala jsem jeden konkrétní, takže jsem je musela přečíst všechny. Stejně jsem ho nenašla.

Teď už ale ke knize. Nedovedu lépe popsat žánr než společenský román. Vystupují v něm postavy z vyšší třídy anglické společnosti 19. století, tedy ti, co ndměli na práci nic lepšího, než chodit do společnosti a obdivovat umění. Mladý Dorian Gray se stane předlohou pro životní dílo malíře Basila Halwarda, kterého okouzlí Dorianova krása a výrazně ovlivní jeho umění. Přes Basila se Dorian seznámí s lordem Henrym Wottonem, který na něj zapůsobí hlubokým dojmem. Naivní mladík lorda Henryho obdivuje, a ten, vědom si svého vlivu, si s Dorianem pohrává. Vnukne mu přesvědčení, že krása a mládí jsou to nejcennější, co člověk v životě má. Dorian tedy zatouží nechat místo sebe stárnout obraz a sám zůstat věčně mladý. Toto přání se mu stane osudným, protože jak léta plynou, Dorianova tvář zůstává stejně půvabnou, avšak tvář obrazu odráží každou maličkou neřest, ktré se její skutečný majitel dopustil.
Obraz v Dorianovi sice vyvolává jakési výčitky svědomí, ale pak se propadává hlouběji a hlouběji a svými činy se postupně dostává na okraj společnosti. Jedinou jeho starostí je obraz, který se za závěsem v nepoužívaném pokoji stává stále ohyzdnějším.
Dále v ději pokračovat nebudu, musela bych spoilovat, ale snad to stačilo na to, abyste si udělali představu. Jak mám ve zvyku, budu ještě povídat o svých dojmech a myšlenkách, které vás určitě všechny zajímají.
Ačkoli Dorian je hlavní postavou a Basil je jednoznačně největší "klaďas", já mám nejradši lorda Henryho. Trošku si jeho osobnost spojuji se samotným Wildem (nevím, jestli to má nějaké opodstatnění) a seznámila bych se s ním stejně ráda, jako s autorem (ano, vím, že neexistuje). Z děje vyplývá, že vlastně on Doriana zkazil, ale přesto to rozhodně není špatný člověk. Sice stále mluví tak trochu zkaženě, ale nemyslí to vážně. Jen naivní a nezkušený Dorian si to bere moc k srdci. Právě prožívám jakýsi vnitřní boj, protože nedokážu slovy vystihnout charakter lorda Henryho, ale zároveň nemohu jeho charakteristiku přeskočit. Asi nejlépe to vystihl sám Basil, když pronesl tuto větu: "Ty jsi prapodivný člověk. Jakživ neřekneš nic mravného, a přitom jakživ neuděláš nic špatného. Ten tvůj cynismus, to je jen a jen póza."
Z celé knihy jsou podle mě nejlepší společenské konverzace, zejména je-li přítomen lord Henry. Příběh se postupně stupňuje, je čím dál tím dramatičtější a podsouvá skutečně zajímavé myšlenky.

Nemohu si pomoct, musím sem dát ukázku. V této jedinečné knize totiž nejde ani tak o příběh, jako spíš o podání. Je to trochu dlouhé, ale i tak se tam toho vešlo žalostně málo:

"Jen se zase posaď, Harry. A teď se, Doriane, postavte na stupínek a moc se mi nehýbejte a nevěnujte žádnou pozornost tomu, co říká lord Henry. Má na všechny své přátele moc špatný vliv, jen já jsem jediná výjimka."

Dorian Gray vystoupil s výrazem mladého řeckého mučedníka na pódium a mrzutě se zašklebil na lorda Henryho, který se mu zřejmě zalíbil. Je tak nepodobný Basilovi. Tvoři s ním rozkošný protiklad. A má takový krásný hlas. Za chvilku ho oslovil: "Opravdu máte moc špatný vliv, lorde Henry? Tak špatný, jak říká Basil?"

"Nic takového jako dobrý vliv neexistuje, pane Grayi. Každý vliv je nemorální - nemorální z vědeckého stanoviska."

"Proč?"

"Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového jako hřích - jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho. Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou vlastní povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší ze všech povinností, na povinnost k sobě samému. Je ovšem dobročinný; sytí hladové a odívá žebráky. Ale jeho vlastní duše je lačná a nahá. Z našeho pokolení vymizela odvaha. Možná, že jsme ji ani nikdy doopravdy neměli. Hrůza ze společnosti, což je základ mravnosti, a hrůza z Boha, což je tajemství náboženství, - to dvojí nás ovládá. A přece..."

"Otočte hlavu trochu víc doprava, Doriane, buďte tak hodný," řekl malíř, hluboce ponořený do práce a uvědomující si jenom to, že do hochovy tváře se vloudil výraz, jaký tam dosud nikdy neviděl.

A o kousek dál...

"Přestaňte," zakoktal Dorian Gray, "přestaňte! Celého jste mě popletl. Nevím, co říct. Jistě je na to nějaká odpovéď, ale já na ni nemohu přijít. Nemluvte! Nechte mě myslet. Nebo mě raději nechte, ať nemyslím."

Skoro deset minut stál bez hnutí s pootevřenými ústy a s podivně zářícíma očima. Byl si nejasně védom, že na něho začínají působit zcela nové vlivy. A přitom mel dojem, že vyšly z něho samého. Tech několik slov, která mu řekl Basilův přítel - slov pronesených bezpochyby namátkou a záměrně s paradoxy -, se v něm dotklo jakési tajné struny, které se dosud nedotklo nic, ale jež se teď, to cítil, chvěje a kmitá podivným tepem.

Takhle už ho vzrušila hudba. Hudba už ho zneklidnila mnohokrát. Ale hudba nemluvila zřetelně. To nebyl nový svět, spíš jen další chaos, jaký se vytváří v našem nitru. Ale slova! Pouhá slova! Jak ta jsou strašlivá! Jak jsou jasná, živoucí a krutá! Není před nimi úniku. Zdá se, že jsou schopna dát plastické tvary věcem beztvarým, že mají svou vlastní hudbu, líbeznou jako hudba violy nebo loutny. Pouhá slova! Je něco skutečnějšího než slova?

Pokud jsem vás ještě neunudila, tak vás kniha jistě zaujala a přečtete si ji. Jestli jsem vás unudila, přečtete si ji taky.
Zde bych to asi raději ukončila, zase někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baví vás knihy z povinné četby?

Většinou ano 90% (9)
Jen některé 10% (1)
Většinou ne 0% (0)
Nečtu je 0% (0)
Nemáme zadanou povinnou četbu 0% (0)

Komentáře

1 Surynka/Natalí Surynka/Natalí | Web | 19. září 2012 v 15:09 | Reagovat

Knečně! Konečně jsem si přečetla tvou "recenzi" (snad se neurazíš, že toto slovo dávám to uvozovek) na Obraz Doriana Graye... moc hezké a ani se mi nezdálo, že by tam byl prostor k projevování zauatosti... Knížku už dočítám (omalu, ale jistě!). Musím, protože jsem si od spoluačky půjčila další a stále na mě v mé knihovničce čeká to Jméno růže :)  Až budu n svůj blog psát o této knížce, určitě se na konc objeví odkaz na tento článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama