Červen 2011

Druhé kolo kol

27. června 2011 v 20:20 | Andalusian |  Umělecký koutek
V tomto článku zveřejním pár fotek, co se vztahují k předchozímu článku.

Tohle je rybník hned u rybník hned u areálu, kde jsme bydleli.
Tady se holky roshodly pro ráznější osmělování ve vodě. To, co vidíte, je naše soukromé Chorvatsko (no jo, byli tam i cizí lidi), zatopená pískovna.
A náměstí v Třeboni...


A třešnička na dortu je tato podivnost. Tohe tam prostě tak viselo, tu fotku jsem neupravovala ve photoshopu (kromě velikosti). Fakt ne. Vůbec netuším, co tam doopravdy bylo, viselo to takhle celou dobu, co jsme tam byli.
Kdyby vás nějak hodně zajímaly další fotky, mrkněte se SEM.
Tak snad zase někdy, vaše Andalusian

Za krásami Třeboňska s holubicemi

27. června 2011 v 17:52 | Andalusian |  Filosofický koutek
Do prázdnin už zbývá jen pár dní a většina školáků už se neučí, takže přidám zase nějaký ten článek, abych to stihla ještě v tomto školním roce. Téma je jasné: Minulý týden nás škola vyslala na cyklistický kurz do jižních Čech. Jelo nás asi šedesát, dvě třídy a šest učitelů. Bydleli jsme v Chlumu u Třeboně a podnikali jsme výlety na kolech do bližšího i vzdálenějšího okolí. Hned na začátku pobytu jsme se podle vlastního uvážení rozdělili do pěti výkonostních skupin a zde začíná všechna zábava. Já a moje nejlepší kamarádky jsme skončily ve třetím družstvu, které vedl profesor, co nás normálně ve škole na žádný předmět nemá. V průběhu týdne se ukázalo, že je to škoda, a že je to nejen učitel, ale výborný vedoucí cyklistického družstva a fajn člověk. V našem družstvu byly samé holky (nebyl to původní záměr, prostě to tak dopadlo) a tak jsme se staly slovy pana profesora "nejkrásnějším družstvem" a "holubicemi". Líčit týden den po dni nemá cenu, ale náramně jsme si to užily, projely se a řádně zdeptaly pana profesora Hálu kecáním, hloupostmi a otázkami o něm a jeho rodině ("Kolik máte dětí? Jak se jmenujou? Kolik je jim let? Co jste chtěl být, když jste byl malý?" a.t.d.). Dvakrát jsme se podívaly do Třeboně, projely se kolem snad všech chlumeckých a některých třeboňských rybníků a stihly se u toho dobře bavit a dělat blbosti. Takovýhle kolektiv se jen tak nenjde...

A na ukázku několik zajímavých hlášek:

Karol: Pane profesore, kolik je to ještě kilometrů?
p p. Hála: Ano,
Zuzka: To nám nemůžete říct aspoň zhruba? Nebo asi?
p p. Hála: Zhruba. Asi.
Zuzka: A dál...?
p p. Hála: Zhruba, asi a dál.

při odpoledním nástupu:
p p. Hála: Poprosil bych nejkrásnější družstvo, po nástupu se sejdeme a prohlídneme si trasy, co jsme zatím ujeli.
naše třídní: Já myslela, že klíšťata.

poté, co si nás pan profesor už poněkolikáté vyfotil:
Míša (nebo to byla Kája?): Vy jste normálně úchyl, já si to nedovedu jinak vysvětlit.
(Po této poznámce se na ni Hála jen podíval přes horní okraj slunečních brýlí.)

p p. Hála: Děvčátka, holubičky, slepičky moje!
o chvíli později: Baby jedovatý...

poté, co jsme našly na silnici dezorientovaného ježka:
Kája: Pane profesore, já ho jdu zachránit.
p p. Hála: Tak to jsi blbá jak tágo.
Kája: Tohle jsem jakože neslyšela.
p p. Hála: Tak já ti to klidně zopakuju, jsi blbá jak tágo.

Míša: Pane profesore, sedi na vás něco gigantickýho.

Míša: Máte na lýtku hovado. Já bych vám ho plácla, ale abyste se neurazil...
p p. Hála: Hmm...
Míša: Už tam máte dvě.

A mimochodem, pan profesor prý chtěl být kosmonaut...