Květen 2011

Ale jenom malá...

18. května 2011 v 22:38 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Tak to mam za sebou. A co? No co asi, maturitu. Zatim jenom tu malou, ale stejně, nervy to jsou. A rovnou fyzika, chemie a biologie najednou, při jednom zkoušení. Měla jsem asi štěstí na otázku, zrovna radioaktivitu umim dobře, a nejsou tam vzorečky a dá se okecávat. A jsou tam moc pěkný mutace.
Je zajímavý vidět profesory jednou za rok v oblecích a šatech... Zrovna Volt vypadal....no, jinak. Volt je fyzikář, matikář a hudebník. Navzdory tomu, že vypadá jak pirát, a že se ho někteří bojí, je docela fajn. A na to co učí má skvělý jméno.
A taky webový stránky. http://220v.cz Schválně jestli na nich najdete fotky jak dělal ještě s jedním skvělým profesorem (tentokrát filosofie) teplého Mikuláše s čertem. Duo Pan Vláďa a Honza 220Volt.

Zajímavá kombinace povolání. Jeden náš rodinný známý je taky fyzikář a hudebník, a říká se mu Ampér. Je to jenom přezdívka, ale zajímavá shoda...

Azeroth, aneb jak se baví magoři

12. května 2011 v 19:18 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Příští pondělí a úterý dělám malou maturitu. O tom tady psát nechci, snad jen se zmíním, že pro dnešek mám zpracované všechny otázky na dnešek určené, a dokonce i ty co mi zbyly ze včera a předvčera. To bude asi tím kafem, a tak si je večer ještě pro jistotu zopakuju. A všechny.

To, že se už nemusim učit...chvála Bohu...vede k tomu, že mám čas sem dát fotky, které jsem sem chtěla dát už dřív. Z Azerothu, pokud víte co to je. Pokud ne, přečtěte si následující odstavec. Pokud ano, přečtěte si ho taky.


Únava aneb Jak může nálada jít celý týden skopce

12. května 2011 v 18:12 | Andalusian |  Filosofický koutek
Tak se po dlouhé době zase vrací vaše milovaná (opovažte se říct, že ne) Kiki. Hrozně dlouho jsem se k blogu nedostala, tak bych to mohla trochu napravit.
V pondělí byl hrozně super den, skoro jsme se neučili. První hodina byla suplovaná a nic jsme nedělali, druhou jsme jen opakovali a další dvě byly biologie a dívali jsme se na filmy. Pátá hodina byla úplně nejlepší, to byl tělák. Učitelka nám řekla, že má narozky a dala nám každý kousek čokolády. My jsme jí popřály a mohly jsme si vybrat, co budem dělat. Nakonec jsme skončily venku na hřišti a i s učitelkou jsme se bavily. Odpoledka odpadla a tak byl zakončen první super den týdne. Úterý docela šlo, sice jsme se normálně učili, ale nějak přiměřeně. Odpoledne jsem šla na šerm a ten je vždycky dobrej. Z nepochopitelných důvodů jsem jase dostala záchvat smíchu když vůbec nebylo čemu se smát - když mě někdo "zabíjel".
Ve středu začala krize. Já i ostatní kámošky jsme byly neskutečně unavený. U některých se to projevovalo záchvaty vzteku (že Karol) a já měla pocit, že asi umřu. Odpoledne na koních to už bylo docela dobrý - koně vždycky zvednou náladu.
No a dnešek... Ale jo, žiju, jen nevím, jak se mi podaří zítra ráno vstát.
Nesouvisí to trochu s počasím? Ale ne, to by ve středu muselo lejt jak z konve.
Tím jsem snad trochu omluvila svojí nepřítomnost alespoň v tomto týdnu.
Mějte se, Andalusian

Úvaha na téma školní výlety a upadající morálka mladé generace

8. května 2011 v 22:14 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Zní to špatně. Jako kdybych byla důchodkyně, která si stěžuje na výrostky. Ale já si na svoje spolužáky holt stěžovat budu. Ne na všechny, ale na většinový přístup k životu. S pár kamaradkami jsme se shodly na tom, že jsou ti ostatní divný. A buď jsme vyspělejší, konzervativnější, spokojenější nebo naopak zaostalé. No co. K hlavnímu tématu.
Ve středu ráno vyjížděla výprava 44 lidí z našeho ročníku + profesorka historie a angličtiny a profesor historie a zeměpisu. Malá odbočka: Nazývejme věci svými pravými jmény, říka náš pan ředitel, docela často, naposled třeba když jsme se ptali na to, proč nemáme občanku, nebo základy společenských věd ale hromadu jednotlivých předmětů jako psychologii, právo, filosofii (to jsou ty pochopitelnější) a třeba příští rok mediální seminář a diskusní seminář (výběr z méně pochopitelných). To vše po dvou hodinách týdně. Trochu paradox je, že profesorem na naší škole není snad ani jeden z učitelů, ale protože se na gymnáziu profesorům tak říká, děláme to taky tak. Ten historikář co snámi jel, na toto poukazuje přesně stejnou větou jako používá pan ředitel (plus ironie), a už nám párkrát říkal, že mu nem(áme)usíme říkat pane profesore. Zpět k tématu. byl narvaný program, jelo se autobusem, a každou chvíli (co 20 minut) se zastavovalo na nějakou památku - románská bazilika, památník bitvy u Lipan, jiné bitvy, jiný kostel, Kutná hora, Stvořidla na Sázavě... Bohužel se moc nepočítalo s obědem, zastávka byla u obchodu, a odborný doprovod předpokládal, že si dokážeme vybrat potraviny vhodné k uchování a ke konzumaci během odpoledne. První chyba. Já této rozvahy schopná asi jsem, jelikož jsem dostala hlad až těsně před dojezdem do kláštera v Želivě, kde jsme spali. Remcání ostatních bylo umocněné zákazem jíst v autobuse, a nutné rychlé chůzi při přesunech.
Druhý den byl zhruba stejný, už se vžila kouzelná formule "jsme trochu ve skluzu." Odpoledne nás už bolelý nohy, stejně jako včera.
třetí den byl trochu krizový, přestože jsme ve čtyři měli být už v Praze. Nebo možná proto. Po vynucené zastávce u McDonald's jsme hned měli zpoždění. Začínaly (no vlastně se objevovaly už od začátku...) se objevovat komentáře (většinou od stejných lidí) jako: "proč nemůžeme jíst v autobuse?" "proč musíme chodit na tolik památek?" "proč nemůžu zůstat v autobuse?" "já už nechci do dalšího kostela, vždyť už jsme jich prošli asi devět miliard...nepotřebuju devět miliard a jeden..." Na to poslední, a věřím že i na mnoho jiných dotazů se zeptal jeden nejmenovaný Vojta z céčka - ten byl slyšet po celou exkurzi, na jeho neúnavné dotazy, komentáře, nebo jen tak kecání jsou alergičtí ne jenom profesoři. Navíc se z jeho bedniček celou sestu linuly více či méně sr**ky. A to ne jenom v autobuse, kdy se nedalo poslouchat vlastní mp3, aby si člověk neurval uši, ale i venku. No potěš Pánbůh, jestli nedokážeme být chvíli bez vlivu médií. (i když repráky média nejsou, fejsbuček mělo zapnutý hodně lidí, a někteří s sebou měli notebooky.)
No potěš Pánbůh je další věc. V Boha jako takového nevěřím, ale k Víře mám úctu, protože je to svým spůsobem dar, být schopný věřit...A tak by to mělo být, když ne přímo úctu, tak aspoň do toho těm lidem nebudu kecat, a aspoň nějaký základní informace si v hlavě nechám, ne? Když se jedna spolužačka mé křesťanské kamarádky zeptala jestli dodržuje těch deset pokynů (myslela přikázání...význam je stejný, ale termínus technikus to není...) a jestli když se v těch kostelech kde jsme byli modlí, tak jestli to myslí vážně nebo to jenom tak ze srandy dělá...A co se stane když zhřeší? (myslela konkrétně jestli spí se svým přítelem...to je celá Věra, na co se nezeptá...) Na to, Věruško, jsou zpovědi. Tak, jestli tohle nevíte, tak vězte, že si o vás radši nic nemyslim.
I když to hodně lidí kazilo, a je pravda, že s bandou organismů ve vývinu by bylo lepší nechat v programu půl hodinu na oběd, výlet byl opravdu vynikající. Počasí přálo, tolik historických památek jsem už hodně dlouho neviděla a odborný výklad se taky tak často neslyší. Přesně poslední dva body zbylé účastníky zájezdu iritovaly, nejradši by se na prvním odpočívadle zastavili a přehrávali tam techno, Lady Gaga, a kdovíco jinýho. Nechápu, proč vůbec jezdili, když je to nebaví, a proč to nemůžou přežít, když žádnej hrad celej rok do další exkurze neuviděj.

Byly i úsměvné chvilky, a bylo jich hodně, třeba když jsme se poslední den, po posledním kostelu, (o dva kostely později od poznámky Vojty) při pěším přesunu k městu Tábor bavily s kamarádkama o tom, jak byl tenhle poslední klášter hezkej, měl plochý strop, a i ten průvdce přes svůj rakouský přízvuk prováděl dobře. Jo a o Věřiných otázkách o Víře. Ne že se o tom bavíme pořát, jsou i lepší témata, třeba psychické poruchy a smrtelné choroby. Poslouchali nás i profesoři, a Zeměpiso-historikář v typickém Bížovském humoru a věrné imitaci Vojty podotknul:
"O čem se to tady bavíte, nějký kostely... to musíte jídlo, čůrat, jídlo, kdy už tam budem..."
"Nějaký štukování, historický období, co to je?" přidala se profesorka a kamarádka
Znovu Bíža: "Já sem za tenhle vejlet viděl devět miliard a dva kostely, a všechny byly stejný!"
Na tohle jsem se ohradila já, že ne, že tenhle měl plochej strop.

Nebo když jsme se s kamarádkou svezly v lokomotivě úzkokolejky se strojvedoucím. To bylo fajn.

Nebo jak jsme jako typičtí pražští burani přijeli na venkov a čuměli na slepice...a to hromadně celá třída.

A bylo toho víc. Až dostanu od kamarádky fotky, třeba je sem dám. A jestli se k tomu přes otázky na malou maturitu dostanu, dám sem i fotky a povídání k tomu jak jsme s bandou šílených lidí jeli hrát ještě šílenější buržoazní technognomy na Azeroth - larpovou víkendovou akci.

Libušín 2011

2. května 2011 v 20:43 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Minulý víkend??? se konala bitva v Libušíně u Kladna, kam jsme se jakožto čumilové vypravili. Bylo to lehce na poslední chvíli, tak jsme byli rádi, že samotná hlavní bitva začínala se zpožděním. Den byl nádherný, atmosféra stylová a někteří lidé okostýmovaní. Bitva jako taková byla lehce rozvláčná, armády se střídavě zabíjely a ustupovaly a žoldáci se přidávali střídavě na jednu a na druhou stranu. Ale i tak byl den vydařený, což se ale o fotkách říct nedá, protože Kiki měla něco divnýho nastavenýho na foťáku, a tak jsou všechny do modra. Proto přikládám pár odkazů na galerie zdatnějších fotografů, protože jejich fotky sem nejen kvůli autorským právům dávat nechci, nehledě na to, že by to bylo chlubení se cizím peřím. U každého odkazu jsou nějaké komentáře, které byste mohli ocenit. A taky nemuseli.



Tady si všimněte fotek 1458 a 1536, kde je vyfocen čirou náhodou jeden náš kamarád, jednou před bitvou se psem, podruhé v bitvě s hákovnicí. (hákovnice je taková vtipná věc ze který se střílí, a někam se před tím zahákne, aby zpětný ráz střílejícího neodhodil. Takový malý, ruční dělo. Dělá to randál.)



Tady poukážu na fotku 287 kde se znovu vyskytuje znovu výše zmíněný kamarád, tentokrát se sudlicí, nebo s čím.


Tady se mi povedlo objevit fotky ležení skupiny ze které jsou někteří naši kamarádi, Civitas Pragensis. Jsou to jedni z radikálnějších skupin praktikující tzv. living history, kdy nejenom bojují ale i se oblékají, vaří, jí, a bydlí jako ve vybraném historickém období - v případě "Pražanů" konec husitských válek. Bylo mi velkou ctí zatím neoficielní pozvání do této skupiny, teda alespoň do doby než mi sundají rovnátka. (na tomto příkladě je vidět, jak moc vážně to některé skupiny berou, ze srandy se jim přezdívá LH fašisti) Fotky jsou to čísla 0135-0157.



Na Libušíně bylo k vidění hodně skupin a armád, od Vikingů a Normanů, přes již zmíněné Husity, až po Křižáky a vymyšlené, či nezařazené frakce. To bitvě ubíralo na vážnosti a přidávalo pohádkový nádech, ale je pěkné vidět tolik historických fanoušků pohromadě.

Mimochodem, zbraně jsou opravdové, jenom nejsou ostré. Zbroj je taky opravdová, a může vážit okolo 20-40ti kilo. Ani prošívky nejsou úplně pohodlné...