Červen 2010

Voláme léto

23. června 2010 v 18:16 | Andalusian |  Filosofický koutek
Vítám vás, omlouvám se, že jsem zase dlouho nic nenapsala. K názvu článku: sice už byl letní slunovrat, ale není to žádné pořádné léto, dokud neskončí škola. Pro někoho začínají prázdniny už po tomhle pátku, jiní si musí počkat na další středu. Já končím až v tu středu, ale stejně už se neučíme, tak co. Nevím, jestli vás to zajímá, ale jelikož nemám co psát, napíšu něco o sobě :-). Dneska jsem se naposledy v tomto školním roce učila a odpoledne jsem měla poslední kroužek. Po koníkách se mi bude stýskat, ale to ostatní už bylo unavující. Teď mám odpoledne pokoj... Zítra jedu na jakýsi výlet a v pátek odjíždím na víkend do Jičína v podstatě taky se školou. V pondělí odevzdám učebnice, v úterý nevim a ve středu dostanu výzo. Pak mám pozvaný kámošky a pak odjíždím pryč. Ne nadobro, neradujte se předčasně, ještě nedám pokoj. Zase se po týdnu vrátím... Teď právě mám rozečtenou knihu Interesting Times od Terryho Pratchetta a poslouchám Hammerfall. To, že odjíždím, už vám asi napovídá, že přes prázdniny toho sem moc nepřidám. Tak já zatím končim, Andalusian

Eeek!

16. června 2010 v 20:58 | Andalusian |  Filosofický koutek
Ahoj! Já vím, trvalo mi to strašně dlouho, ale už jsem zase tady a mám pro vás dobrou zprávu. Už mi skončily písemky, takže budu mít víc času na blog. Špatná zpráva je, že za chvíli odjedu a pak nebudu přispívat vůbec. Vžycky tak po týdnu, možná ani ne...
Když už jsem tady, měla bych něco napsat. Zrovna mě nic nenapadá, tak vám aspoň objasním název článku. Je to citát knihovníka ze Zeměplochy. O té už tu nějaké články jsou, a kdo je četl jistě ví, že knihovník je orangutan. Eeek je slovo vyjadřující všeobecný nesouhlas a rozhořčení. Všechno ostatní vyjadřuje oook. Ve výjimečných případech ještě dojde na gook a geek, ale to je jen, když má neobyčejně špatnou náladu. Lidi, kteří se nekamarádí s angličtinou upozorňuju, že eeek se čte íík, oook se čte úúk a gook se samozřejmě čte gúúk a geek se čte gíík.
Do názvu článku jsem toto napsala proto, že mě štve, že nestíhám přidávat články.
Snad to zatím stačí, Andy

P.S. Díky za nový design Lilly...

Obrázky nebudou...

14. června 2010 v 22:17 | Skatulka |  Skatulčin koutek
...alespoň do doby, než tatínek znovu nainstaluje program na skenování. Já se mu v počítači hrabat nebudu, a do mýho Lilaptopu se tiskárna/skener přepojuje blbě...
...tak vydržte, už pro vás pár věrných mám zase nějaké obrázky.

A kopněte někdo už tu Kiki-Andalusian ať sem dá nějaké články, mě už neposlouchá...

A když nebudou obrázky v reálu, můžete si je alespoň představovat. Představte si, třeba, že Škatulka přečetla další knihu. Teda ona přečetla ty knihy dvě. Tu první, Kámen a bolest, dočetla včera. Je o Michelangelovi, o tom sochaři, a je to naprosto vynikající dílo. Píšu dílo, protože je to knížka značně rozsáhlá, jak obsahem, tak i velikostí a váhou. Uf! Představte si, jakou námahu musila Škatulka vynaložit, když jí tahala každej den do a ze školy. Ale stálo to za to. Využijte svojí fantazii, a přeneste se na chvíli na idylický dvůr Lorenza Medicejského, zvaného Magnifico, za mladými umělci a reálnými historickými postavami. Ale Lorenzo Magnifico brzo umírá, a křehký mír, který visel opravdu jenom na této osobě, se rozpadá. Nejen, že spolu válčí celá Itálie, přidá se i Francie, vojsko Papežovo (tedy upřesním, vojsko po sobě jdoucích několika papežů, oni v té funkci nikdy moc dlouho nevydrží) a hlásání a kázání o konci světa jednoho potrhlého mnicha. V tomhle světě vyrůstá Michelangelo, a musí se naučit žít nejen s lidmi, ale i se sebou, s kamenem, který mluví a se stínem, beztvarou hmotou svých nočních můr... Ale už dost, abych vám toho moc nevyzradila.

Druhou knihu Škatulka přečetla za dnešek. Bylo jí blbě a neměla co dělat, tak si četla. S knížkami od pana Kulhánka chtěla začít už dávno ale nebyl čas. A jakmile čas byl, ukázala se knížka jako dobrá volba. Jmenuje se Vládci Strachu, je to sci-fi/fantasy, ale spíš fantasy. Narozdíl od předchozí knihy, která vyžadovala pozvolnější a rozvážnější přístup, měla jsem Vládce Strachu přečtené za zhruba sedum hodin. Mají rychlý spád děje, akční sekvence a udržují čtenáře napjatého po celý děj. Tak si představte...
...představte si náš svět, jen o něco starší než je teď, tak o dvacet let. O něco modernější, ale ne zas o moc, pořát jezdí tramvaje a vlaky, pořát jsou bezdomovci a prostitutky. Pořát je AIDS. A do tohohle světa zasaďte upíry. Ne ty slaďounké ze Stmívání, ani ty klasické jako Drákula, ale moderního upíra, který je sice naživu už od dob vikingů, ale celý svůj život využil k tomu, aby se učil. Nemusí pít krev lidí, stačí teplokrevný živočich, ale prolít lidskou krev se nezdráhá. A že jí je v knížce hodně. Ne hodně, ale HÓÓÓDNĚ. V podstatě už v první kapitole nějaké bezvýznamné, ale přece jenom i jménem představené osobě vyletí mozek z hlavy a rozplácne se po hlavním hrdinovi. Tato kapitola má rozsah maximálně pěti stránek. Představte si, kolik vnitřností se vejde do jedné normálně dlouhé knížky. Hlavní hrdina má v oblibě pistole, kulomety, raketomety a granáty, v podstatě cokoliv co z jeho nepřítele udělá kaši stékající po předním sklu auta, popřípadě válející se kusy končetin na zemi. Těch nepřátel je hodně, ale nebuďte naivní, jako malé loužičky tělních tekutin skončí i většina hrdinových pomocníků a přátel. Některým autor vymyslel i jiné, neméně kreativní smrti. A v tomto duchu se nesou všechny knížky již zmiňovaného autora, ale když se člověk přes ty nechuťárny přenese, dostane docela dobrý akční příběh.

Co? Představování je na dnešek dost? Tak jo, počkejte si, až Škatulka zase něco přečte. Jo a mimochodem, adoptivní dítě hlavního hrdiny-upíra se jmenuje Pumlíc. Tady máte něco na představování si v noci.

Vladimír Renčín

8. června 2010 v 21:12 | Skatulka |  Skatulčin koutek
Už dlouho sem nikdo nic nedal. (Tři zápory v jedný větě!!! Angličani by mě zabili!!!) Tak sem dávám obrázky, a vracim se zpátky k tradici - Kiki články a já obrázky. Pokud sem ta kiki něco dá. Psaní se ale tak jednoduše nevzdám, přece jenom vám sem něco napíšu.

Vladimír Renčín je geniální. Dělá si srandu ze všeho co ho napadne, a podá to způsobem stravitelným pro intelektuály jako já. (To víte, ego si musí člověk pěstovat sám) Bohužel jsem na internetu nenašla moje oblíbené z knížky, ale na jeho webu lecos je. (www.rencin.cz) Taky bohužel píše čím dál tím víc politických vtipů, které já neocením. Ale co, život jde dál.










Tak ať se líbí. A udělejte někdo ty Kikině něco...