It sounds sounds like the taste of raspberries smells

30. března 2014 v 19:56 | Andalusian |  Koutek na všechno, co jinam nepatří
Jistě jste si všimli, že jsem už tři měsíce nic nenapsala. Nemám prostě sílu, čas ani chuť něco psát. Už jsem vážně uvažovala o tom, že blog zruším a nechám toho, ale asi hoještě využiju k jednomu závěrečnému dílku. Pláču nadúrovní dnešní běžně užívané češtiny, a i když vím, že já s tím asi nic moc neudělám, můžu se o to pokusit. Inspiroval mě Oatmeal a jeho poučky ohledně angličtiny a pokusím se udělat něco podobného. Zdaleka to nebue tak velkolepé, ale lepší něco než nic.

Bude pro mě úspěch, když si to pár lidí přečte, a ještě větší, když se tím někdo začne řídit. Anglicky tu dnes umí každý, ale česky neumí nikdo. A je to škoda.

Můžete se v (ne)dohledné budoucnosti těšit na článek o některém pravopisném jevu.
 

Za okny jemně sněží moučkový cukr

16. prosince 2013 v 19:28 | Andalusian |  Filosofický koutek
Za poslední týden se toho docela dost stalo. Pekla jsem ve škole cukroví, byla jsem na plese tanečních, protrpěla jsem poslední hodinu informatiky v tomto roce (bohužel jen kalendářním) a byla jsem se podívat na rozsvícený stromeček na Staromáku. Snědla jsem kornout kaštanů, ochutnala jsem perníkovou kávu.

Skládnka všedních dnů

28. listopadu 2013 v 16:48 | Andalusian |  Filosofický koutek
Vždycky jsem se divila lidem, co na blog píšou, co se jim talo, co zažili. Pokud někdo cestuje, má zvláštní povolání nebo něco podobného, potom to chápu, ale že má běžný člověk, co pracuje nebo chodí do školy, o čem psát, to mě zaráží. I mě se ale občas stane, že je o čem povídat, a tak povídám.
 


Pán s obrazem

18. listopadu 2013 v 18:41 | Andalusian |  Literární koutek
Vážně to tu poslední dobou nějak pokulhává. Jeden článek do měsíce vůbec není dobré skóre. Výjimečně jsem si ale udělala chvilku času a mám i o čem psát.

Nedávno jsem udělala tu chybu, že jsem se podívala na film natočený podle mé asi nejoblíbenější knihy, kterou je Obraz Doriana Graye. Jak už jste asi pochopili, byla jsem velmi zklamaná. Přestože jsem zastáncem teorie, že kniha je téměř vždy lepší než film, netrvám na tom, aby se každé filmové zpracování věrně drželo předlohy. Aly když se naprosto mine s celým smyslem knihy a přidělá si vlastní dějovou linii a novou hlavní postavu, je to na mě trochu moc.

Téma týdne?

20. října 2013 v 20:12 | Andalusian |  Filosofický koutek
Je neděle večer, mám práce až nad hlavu, a proto píšu článek o prokrastinaci. To je příznačné, že? Neměla jsem ani v úmyslu dneska něco psát, ale toto téma mě tak zaujalo, že jsem ho hned využila k vyvíjení činnosti, o které píšu.

V uplynulém týdnu jsem se vůbec nezastavila, potýkala jsem se s povinnou četbou, přípravami na zkoušky z angličtiny, šitím šatů a takovými těmi běžnými věcmi do školy. Dneska jsem strávila celý den u koní a zbývá mi jen pár hodin doma na přípravu do školy. Nejvhodnější chvíle začít prokrastinovat.

Asi jste všichni toto slovo slyšeli a dokonce jste se pravděpodobně setkali s onou činností i v praxi. Přiznejme si to, kdo by se nenechal svést pokušením oddálit o chviličku nepříjemné povinnosti a ještě pár minut si číst, dívat se na film, spát, nebo třeba nedělat nic. Odolat dokáže snad jen nadpřirozená bytost nebo ten, co už prokrastinoval tak dlouho, že mu nezbývá ani minuta navíc. Konec konců, člověk prý stejně nejlépe pracuje pod tlakem.

Někdy se s prokrastinací ale musí přestat. Odpoutat se od knihy nebo jiné zábavy je těžké, ale svědomí a smysl pro povinnost nás k tomu donutí. jsou ale situace, kdy je to ještě složitější. Co kdybych šla místo učení se luxovat? Sekat trávu? Žehlit? Mýt nádobí? Vypracovávat projekt na příští týden? Vždyť dělám samé užitečné věci. A teď už je večer a musím jít včas spát, ať nejsem na písemku ospalá.

Takto tedy zvládneme zaplnit veškerý svůj volný čas užitečnou prací, aniž bychom se pustili do té, co je zrovna nejdůležitější. Leckdo rád udělá i mírně nepříjemné domácí a jiné práce, aby se vyhnul ještě nepříjemnějšímu úkolu, který ho zrovna tlačí. Tak se stane, že nás výčitky svědomí tolik netrápí a my v klidu prokrastinujeme dál.

Moje prokrastinace je ale u konce, protože mi došly nápady na psaní. Asi se budu muset pustit do uklízení.

Tajemný plamen královny Loany

6. října 2013 v 19:36 | Andalusian |  Literární koutek
Už je to poměrně dlouho, co jsem se začala chystat na recenzi a ta je konečně hotová. Je mi trochu líto, že jsem začala zrovna tak dobrou knihou, která si zasluhuje kvalitní recenzi, aniž bych si psaní vyzkoušeela na něčem jiném. Ale už jsem ji napsala, takže vás pouze upozorním na fakt, že kniha je mnohem lepší než moje recenze na ni.

Uzel na vlasu a laso na vosu

8. září 2013 v 16:40 | Andalusian |  Filosofický koutek
Prázdniny skončily, milí zlatí, i když jsem si je o týden prodloužila. Zítra se tento školní rok poprvé chystám zpět do svého ústavu a zbývá mi tedy posledních pár hodin volna. Mí nebozí spolužáci už samozřejmě docházejí do školy od 2. září, ale já jsem si léto malinko prodloužila díky rodinné dovolené na Mallorce. Mám tedy za sebou poslední letní výjezd a můžu zase s klidným srdcem schovat kufr na půdu a nechat ho tam nejméně do zimy.

Prázdninové intermezzo

28. srpna 2013 v 20:14 | Andalusian |  Filosofický koutek
Jak už jsem dřív zmiňovala, v průběhu srpna jsem po většinu času pryč, takže na slibovanou recenzi si budete muset počkat do září. Teď ale aspoň trochu využiju té trochy času, co mám, a hodím sem článek, co už je napsaný asi tři týdny, ale jen na papíře.

Strávila jsem týden s rodinou na chatě nedaleko Prahy a povětšinou jsme si užívali klidu a pohody, ale abychom se jenom neproduktivně neváleli, vyrazili jsme jedno odpoledne směrem zámek Jemniště. Slunce svítilo jako o život, klimatizace jen tak tak stíhala a my jsme zanechali doma veškeré zbytečné svršky a navzdory výhružkám meteorologů vyrazili v kraťasech a tílkách.

Další články


Kam dál